Péče o pozlátko

Zažila to zřejmě většina z nás. Vánoce, velikonoce, Mikuláš, zajíček a s tím spjaté čokoládové figurky zabalené do alobalu znázorňující symboliku některého ze jmenovaných a dalších jiných svátků.

Tyto figurky potěší nejedno malé dítě a já na tom nebyl jinak. Nebyl jsem ale z těch, co by obal rozvášněně zničili, aby se dostali k té sladké podstatě. Figurku jsem rozbalil ze spodní strany a snažil jsem se ji s maximální opatrností vytáhnout tak, abych co nejméně poničil alobalový obal a tím ponechal „tvář“ andílka či Mikuláše v neporušeném stavu. Až poté jsem si mohl vychutnat tu trofej.

Ovšem život alobalového „bůžka“ teprve začal. Stal se na nějakou dobu dominantou na poličce s autíčky a různými figurkami pohádkových hrdinů. Ale jeho život byl tak křehký, tak jemný. Při každém projití kolem poličky prázdná nestabilní postavička kopírovala trasu průvanu, až jednou musela zákonitě spadnout z poličky na zem a pokrčit se nebo promáčknout.

Tato závada se vždy dala zpočátku nějak vyrovnat, ale čím více pádů utrpěla, tím byla „zohavenější“. Jedna jediná věc by ji dokázala ovšem navrátit původní tvář. Čokoláda! Ale ta už neexistovala. Vyměnil jsem ji přece za chvilkový pocit blaženosti.

A tak nezbývalo, než tu vzpomínku na slastný okamžik konzumace sladké čokolády skrčit do malé kuličky a vyhodit.

http://i.iinfo.cz/images/324/jak-se-vyrabi-dute-cokoladove-figurky-1.jpg

http://i.iinfo.cz/images/324/jak-se-vyrabi-dute-cokoladove-figurky-1.jpg

A čas běžel dál. Na prázdný obal si člověk časem ani nevzpomněl. Skoro by se dalo říct, že na tuto zkušenost, s udržováním neporušeného obalu, zapomněl a nijak už se to jeho dnešního života netýká.

Není to ale úplně pravda. Děje se to stále, můžete to vidět každý den, na každém rohu a smutné je, že často i sami u sebe.

Dospěli jsme a alobalové fiktivní figurky už nám nejsou dost dobré a tak jsme začali vyprazdňovat sami sebe. A co hůř, mnoho lidí v našem okolí vidíme stejně tak, jako ty prázdné obaly.

Potlačili a vybrali jsme ze své schránky svou duši, své JÁ. Nevěnujeme tomu žádnou pozornost, prostě jen žijeme dál a nesmyslně pečujeme o ten křehký život obalu. Chceme, aby vypadal co nejlépe. Jsme co nejopatrnější, aby nedošlo k „nárazu“, protože stejně jako ta figurka, bez čokolády jsme uvnitř křehcí a každý vánek nám ukáže naši nestabilitu.

Obal je ale pomíjivý jako první sníh, ale i přesto mu věnujeme veškerou pozornost. Dokonce i při seznamování s novými přáteli a potencionálními partnery prioritně sledujeme jejich obal, který je často prázdný stejně jako ten náš a až sekundárně nás zajímá „čokoláda“.

Vidíme krásnou ženu na tanečním parketě, jak dokonale zvládá každý pohyb a naše mysl dokáže vytvořit domněnky o tom, jaká je, jaké by bylo soužití s ní, jaké by byly naše děti, jak má podobný hudební vkus jako my, jak se s námi bude cítit šťastně. A všechny ty domněnky stojí pouze na předsudcích o obalu. A stejně tak rychle se zbortí jako mikulášský obal pod tíhou naší neopatrnosti a hlavně o po okusení čokolády.

A zase na druhou stranu, když je nám obal jiného člověka nesympatický, nedáváme ani prostor pro objevení chuti jeho nitra.

Na závěr bych se rád vrátil o pár řádků výš: „Tato závada se vždy dala zpočátku nějak vyrovnat, ale čím více pádů utrpěla, tím byla „zohavenější“. Jedna jediná věc by ji dokázala ovšem navrátit původní tvář. Čokoláda!“

autor: Lukáš Žlebek

Proč je vpravo reklama? To abychom mohli zaplatit chod tohoto webu a popřípadě šetřit na další projekty. Google nám dá za každé kliknutí na ni pár haléřů. 

happy wheels

Posted on 3.5.2015 in Inspirace, Seberůst, Společnost

Back to Top