Uvědomění skrze Zemi

Naším domovem je celá naše planeta. Klíčová otázka zní: Jaký druh světa chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, dětem, které právě vyrůstají? Když se řekne ekologie, člověk vnímá pouze přírodu, zemi, ale ochrana životního prostředí je neoddělitelná od péče o člověka a společnost. Lidstvo je stále schopné společně pracovat na budování našeho společného domova. Ekologické otázky souvisí s otázkami po smyslu života na zemi, po hodnotách společenského života nebo cíli lidského snažení. Ekologie tak zahrnuje také lidský a sociální rozměr (=integrální ekologie). Jsme povoláni k tomu, abychom „změnili směr“ tím, že přijmeme zodpovědnost péče o společný domov.

Máme zde ekologickou krizi přes klimatické změny, otázku vody a ztrátu biodiverzity. Mluví se o skutečném ekologickém dluhu, kdy severní bohatší země, které více zemi využívají, spotřebují více vody. Panuje zde bezmyšlenkovité zneužívání zdrojů, které pak někde chybí. Klimatické změny jsou globálním problémem s vážnými dopady na životní prostředí, dále s dopady společenskými, ekonomickými, distributivními a politickými. Představují jednu z hlavních současných výzev lidstva. Klima je společné, patří všem a je pro všechny, avšak jeho změny dopadají nejhůře na chudé země. Přístup k pitné a bezpečné vodě je základním a všeobecným lidským právem, právem na život, jež je zakotveno v každé nezcizitelné důstojnosti. Každý rok mizí tisíce rostlinných a živočišných druhů, které tak nikdy nepoznáme, které naše děti neuvidí a které se navždy ztratí. Tyto druhy nejsou jen eventuálními „zdroji“, kterých bychom mohli využít, neboť mají hodnotu sami o sobě. Pokud se člověk dává do služeb financí a konzumismu, způsobuje, že se země, na které žijeme, stává méně bohatou a krásnou, stále omezenější a šedší.

Člověk má „obdělávat a střežit“ zahradu světa a být si přitom vědom, že konečným cílem ostatních tvorů nejsme my. Spíše všichni tvorové postupují, společně s námi a skrze nás, ke společnému cíli. Všechny stvořené věci jsou součástí „univerzálního společenství“ a jsou mezi sebou propojeny.

http://35yph93vusan45923s28nc1c.wpengine.netdna-cdn.com/wp-content/uploads/2015/07/earth-kids.jpg

http://35yph93vusan45923s28nc1c.wpengine.netdna-cdn.com/wp-content/uploads/2015/07/earth-kids.jpg

Kde je příčina? Máme spotřební dobu, použij a vyhoď, která je v podstatě to, že si nevážíme člověka, např. jak velké firmy jednají se zaměstnanci. Něco nepotřebujeme – vyhodíme – vytváříme stovky milionů tun odpadků za rok, z nichž mnohé nejsou biologicky rozložitelné.

Technika v mnohém zlepšuje životní podmínky, ale dává velkou nadvládu nad celým lidským rodem a nad celým světem těm, kdo mají v rukou vědění a především ekonomickou moc. Právě logika technologické nadvlády vede k ničení přírody a zneužívání lidí a slabších skupin.

Kořenem krize je přílišné stavění člověka do středu, člověk tak staví do středu výlučně sám sebe a svou moc. Důsledkem je logika „na jedno použití – použij a vyhoď“, což vede k tisícům podob nadvlády (zneužívání dětí, opouštění starých lidí, k zotročování, k obchodu s lidmi, obchodu s kůží ohrožených živočichů). Na toto téma je třeba vést vědeckou a sociální diskuzi.

Nemůžeme přírodu považovat za něco odděleného. Jsme její součástí. Všechno spolu vnitřně souvisí. Je naší povinností jednat zodpovědně nejen vůči přírodě, ale i vůči lidem, vůči vztahům. V jakém vztahu jsme se Zemí, v takovém vztahu jsme i jeden k druhému. Nejsou dvě oddělené krize, jedna v životním prostředí a druhá sociální, nýbrž jediná a komplexní sociálně-enviromentální krize. Každé porušení přátelství mezi lidmi škodí životnímu prostředí. Dokonce i přijetí vlastního těla je nutné, abychom přijali celý svět jako dar a společný domov.

Co můžeme a máme dělat? Nestačí analýzy, nýbrž je potřeba předkládat návrhy k dialogu i aktivitám, zapojit jak každého z nás, tak i mezinárodní politiku. Je třeba se celosvětově dohodnout. Vyzýváme politiky, aby nerozhodovali pouze s ohledem na efektivitu a bezprostřední dopad, ale aby jejich rozhodování bylo zodpovědné!

Zaměřme se každý na náš životní styl, na každodenní šetření vodou, na každodenní život, abychom šli proti egoismu, abychom žili střídmě, abychom se zamýšleli nad svým životem. Nestačí se zaměřit na to, co je historicky dané, ale je třeba se zamýšlet nad přírodou a nad tím, co je stvořené. Střídmost, prožívaná uvědoměle, osvobozuje.

Svoji hodnotu má jak člověk bezbranný, tak starý nebo dítě. Kdo má lidský přístup k lidem, ten má i lidský přístup k přírodě. A kde hledat lepší smysl, než ve vztazích k druhým lidem?

Změňme způsob myšlení i chování. Zadlužujeme se, kupujeme si to, na co nemáme, máme spousty aut, plýtváme vodou, příliš měníme šatník, používáme hodně chemie. Lidské vztahy se nahrazují vymoženostmi moderní doby a vytrácí se láska a moudrost pramenící z osobního setkání. Každý má žít zodpovědně, nejen ke vztahu k druhému, ale i ve vztahu k přírodě. Životní prostředí máme půjčené a je naší povinností jej předat další generaci zachovalé. Každý z nás může něco udělat pro náš společný domov – každý den. Problém ochrany životního prostředí však není schopen vyřešit jedinec, jeden stát či jedna církev. Ten problém je tak obrovský, že se celé lidstvo musí spojit, aby budovalo společný domov. Je nutno si uvědomit, že jsme jedna lidská rodina. Buďme pro druhé příkladem a inspirací k pozitivní změně.

Laudato si´, encyklika papeže Františka
autor výtahu: J.N.
upravil: odchazime.cz (Đali)

Proč je vpravo reklama? Když někoho zaujme a klikne na ní, dostaneme za to pár haléřů, které potom použijeme na pokrytí nákladů na web.

happy wheels

Posted on 9.2.2016 in Inspirace, Příroda, Společnost, Vztahy, Životní styl

Back to Top